Cesta k demokracii v České republice (co by se mohlo stát a jak dál)

Společnost a politika, KN 35/13
Cesta k demokracii v České republice
Vladimír Rott

Připomínka inspirativního textu Jaroslava Langera, jednoho ze spoluzakladatelů Klubu angažovaných nestraníků v roce 1968. Pod názvem Co by se mohlo stát a jak dál… na cestě k demokracii v ČR je v něm shrnuta kritika rozdělení moci a perspektivy demokratického vývoje.

Nadcházející volby a úvahy, diskuse, i o systémových změnách

Nadcházející volby jsou opět příležitostí k řadě úvah a diskusí, co nám přinesou. O tom, co nám přinesou ti, co v nich zvítězí. Na okraji těchto diskusí se opět objevují zmínky o tzv. systémových změnách. Tedy o tom, co by bylo dobré změnit, i proto, aby očekávání voličů mělo naději na úspěch, jakkoliv třeba jen částečný.

Klasická kritika, polistopadová inspirace

Úvahy o tom, co by bylo dobré změnit – změnit i to, jak a proč své představitele vybíráme, nebo jak jsou pro nás vybíráni, a jak a proč je volíme, a to že jsou naše hlasy “přepočítávány” − jsou předmětem dnes již klasické kritiky a řady návrhů co dál, opouštějících akademickou půdu a sílících v poválečných desetiletích tzv. západního světa. Tehdy ale naše společnost od této diskuse byla odtržena.

Těsně po listopadu 1989 Jaroslav Langer, právník, ekonom a politolog,(1) jeden ze spoluzakladatelů Klubu angažovaných nestraníků (KAN), shrnul tuto kritiku pro své přátele z hnutí Občanské fórum (OF). Doplnil ji o své představy, jak a co změnit a jak změny realizovat.

Langerovo shrnutí je jedním z impulzů, které inspirovaly občanské politické hnutí S12 Spojení (spojeni.org) kolem Josefa Mrázka – jednoho z jeho iniciátorů a, mimo jiných angažmá, dříve člena OF, jenž byl tehdy s Langerem v kontaktu. Toto hnutí zveřejnilo Langerův text na svém webu.(2) Při debatách o publikaci tohoto a dalších Langerových textů ke 45. výročí jak založení KANu, tak srpna 1968, jsem se do textu ponořil, abych sepsal své postřehy jako příspěvek do diskuse Co by se mohlo stát a jak dál… na cestě k demokracii v ČR.

Rekapitulace a kritika Langerova textu

KAN ’68, Občanské fórum ’89

Co se stalo a jak dál K nové československé demokracii – tak Jaroslav Langer nazval svůj text napsaný v roce 1990 pro členy Občanského fóra (OF). V něm popisuje a rozvíjí počátek snah a činnosti KANu v roce 1968, jak ukazuje následující citát:

“Základní myšlenkou Klubu angažovaných nestraníků (KAN) jako občanského politického hnutí (Pražského jara) bylo postupné vyřazení této ilegitimní hierarchické nadvlády partajní oligarchie vzrůstajícím počtem nezávislých poslanců v parlamentě a vlastním předparlamentním politickým životem občanské báze. Z jejich horizontálně (tj. bez nadřízenosti a podřízenosti – pozn. aut.) komunikujících politických klubů měly v budoucnu vycházet nejen impulsy a konkrétní návrhy na řešení společensko-politických problémů, ale také kandidáti na poslanecké mandáty na základě svých prokázaných odborných, tvůrčích a mravních kvalit.
Jejich politická práce, vykonaná v komunitě a pro ni a jejich nezávislost na hierarchicky a centralisticky strukturovaných organizacích, a ne vzestup na žebříčku funkcionářské partajní kariéry, je měla tedy kvalifikovat jako demokratické politiky, a ne jako profesionální bojovníky o moc.”

Langerova inspirace

Langer je inspirován levicovými ideály internacionalismu třicátých let ČSR svého mládí, pokračujících v ideálech tzv. Pražského jara roku 1968, tehdy počínajícího angažmá českých, moravských a slovenských občanů a osobností, dále svými zkušenostmi, představami a snažením o více demokracie v Německu: v jeho západní části, tehdejší SRN. Tam odešel v roce 1969, za počínající tzv. normalizace ČSSR, plně propuklé začátkem sedmdesátých let, kde v Bonnu žil se svou ženou a pracoval jako vědecký pracovník v tamní pobočce nadace Friedricha Eberta (jedna z tzv. “stranám blízkých” nadací, v tomto případě straně SPD, jeden z těchto politických institutů financovaných spolkovým státem, založených po válce se záměrem rozvíjet tehdy znovu vznikající demokracii). Jako občan se Langer angažoval mj. v hnutí Neues Forum (Nové fórum) a Mehr Demokratie (Více demokracie, s prvním názvem IDEE). Langer ve svém textu také předkládá lidem kolem OF návrhy, co a jak dál.

Brilantní přehled kritiky stranicko-parlamentních systémů

Silou Langerova textu je brilantní přehled – jak celkový, tak v jednotlivých hlavních prvcích/ aspektech – tehdejší soudobé kritiky již tehdy zastaralých hierarchických tzv. stranicko-parlamentních systémů, jako sloužících především, nebo dokonce výlučně, mocenským elitám a elitám v jejich pozadí. Dále ukazuje a probírá možnosti spoluúčasti občanů – viz např. citát v úvodních odstavcích.

Další prvky – jako např. úlohu volebních systémů, zkreslujících nebo dokonce (hrubě) porušujících zásadu “one man = one vote”, sloužících udržení těch či oněch u moci – obdobně kriticky rozebírá v obšírnější publikaci Grenzen der Herrschaft: Die Endzeit der Machthierarchien (VS Verlag für Sozialwissenschaften / Westdeutscher Verlag, Opladen 1988,(3) česky: Meze nadvlády: Soumrak hierarchie moci).

Slabiny Langerových návrhů, nedostatek zkušeností

Za slabinu českého textu z roku 1990 Co se stalo a jak dál… K nové československé demokracii, který je upraveným přehledem této jeho stěžejní publikace (se stejnými slabinami jako český text), považuji shrnutí Langerových složitých, kostrbatých, zdlouhavých, vyčerpávajících úvah a návrhů, jak organizovat občanské angažmá ve všech podrobnostech, které nejsou uskutečnitelné. Langer neměl prakticky žádné zkušenosti v práci s lidmi. Brilantní části textu jsou tak zastíněny. Představy jsou zčásti zřejmě založené na principech (odbojové) konspirace a obavách, aby se věc nevymknula z Langerových osobních představ, jakkoliv v principu dobře míněných.

Podle svědectví Langerových souputníků, spoluzakladatelů IDEE / Mehr Demokratie, kteří si jinak Langera jako jednoho z “ideových otců” velmi váží, tato stránka jeho bezesporu pozoruhodné osobnosti vedla k Langerově zahořknutí a osamělosti – nesouhlasil s pluralitou a otevřeností hnutí Mehr Demokratie, což jej vedlo k řadě konfliktů s lidmi tohoto hnutí.

Myslím, že v tomto aspektu se Langerovi nepodařilo překonat dědictví jeho původu v jedné z (post-)monarchistických společností 19. a 20. století, značně určované vrchnostenskými strukturami moci. Onu část našeho společného dědictví, ne-li kořenů, kterou tak dobře známe – nejasné, zato o to silnější obavy a strachy vedoucí až k pocitům nemohoucnosti. Nebo “naopak”, jako u Langera, k pokusům o “neprůstřelnou” obranu. Také ale vedoucích k nemohoucnosti, osamění, uzavření. A ústící v neschopnost spolupráce s ostatními. Co myslíte, milí spoluobčané: Je to zlý záměr jiných či dobrovolné vzdání se vlastních možností?

Pramen inspirace

Ať už to bylo, jak to bylo, díky silným stránkám – zmíněné brilantní kritice hierarchie moci a systému jejího držení, pohledu na ni jako věc minulosti a “náběhům” k občanské spoluúčasti – patří Langerův text k těm, které inspirovaly iniciátory hnutí S12 Spojení.


(1) Jaroslav Langer (1918-2008 nebo 2009), česko-německý právník, odbojář, ekonom, politolog, spisovatel a politik. Po srpnu 1968 odešel do exilu. Jeho pestrý a dramatický život je stručně shrnut na Wikipedii (cs.wikipedia.org…Jaroslav Langer). Zde se též lze dozvědět, že po listopadu 1989 navštěvoval Prahu a spolupracoval s představiteli Občanského fóra – mezi nimi s Josefem Mrázkem ze Středočeského OF. Jaroslav Langer byl členem kuratoria německé iniciativy Mehr Demokratie (mehr-demokratie.de, Jaroslav Langer na stránkách této organizace), hnutí, které v roce 1988 pod prvním názvem IDEE spoluzaložil.

(2) Langerův text Co se stalo a jak dál… K nové československé demokracii je k dispozici zde: spojeni.org/langer-90.pdf (také na: vjrott.com/langer-90.pdf).

(2) O zbývající výtisky Langerovy publikace Grenzen der Herrschaft: Die Endzeit der Machthierarchien, věnované autorem, můžete požádat Coru Pfafferott nebo Ronalda Pabsta, Democracy International (mezinárodně zaměřená dceřiná organizace Mehr Demokratie (mehr-demokratie.de) – kontakt: democracy-international.org > about us > staff.

Děkuji Pavlu Holbovi – cs.wikipedia.org…Pavel Holba – za pomoc při vzniku tohoto textu.

Advertisements

Dejme tomu, že si na Hrad, a do Lán, zvolíme demokrata

aneb – Josef na Hrad

vyšlo na →Britských listech v červnu 2012, zde s malým dodatkem z května 2019 o “Zemanově strachu” a tupé prázdnotě

Dejme tomu, že si na Hrad, a do Lán, zvolíme občana demokrata, občanku demokratku. Dejme tomu, že si předtím pořádně v řadě veřejných diskuzí probereme co ten úřad pro nás znamená, může znamenat. V diskuzích na které může, ale nemusí, přijít kdo chce.

Dejme tomu, že se tak ten náš demokrat, ta naše demokratka, jako první takový, jako první taková v tomto úřadu, s námi domluví na tom že se ten Hrad, jako první Hrad Česko-Moravsko-Moravskoslezský, otevře všem lidem. A sice jako první Dům demokracie a lidských práv na území ČR. Dále že se domluvíme na tom, že se Lány stanou Lidovým domem s Lidovým parkem, prvními takovými na území ČR, otevřenými všem lidem.

Dejme tomu, že se dále domluvíme na tom, že účelem těchto našich institucí je najít cesty jak se lidi stanou spoluzodpovědnými za řádnou správu věcí svých, věcí svých společných, všech věcí svých společných.

A že k nám lidem, základu našeho státu, patří – samozřejmě – naše zodpovědná, kvalifikovaná, a proto dobře pracujicí, fungující a hospodařící (abecedně seřazeno):

  • exekutiva, legislativa a judikativa – česky: vláda, parlament (obě komory) a soudnictví, právní stát (mj. také dodržující a prosazující mezinárodní úmluvy a závazky, ke kterým jménem nás, občanů přistoupil)
  • hnutí, sdružení, zájmové skupiny lidí, občanů
  • obecní/komunální, regionální/krajská, státní, veřejná správa
  • řada osobností – samozřejmě včetně odborníků, včetně politiků – které s občany spolupracují a pro ně pracují tak, aby nejen získaly ale i denodenně potvrzovaly důvěru v ně vloženou.

Nazvěme toho demokrata, tu demokratku pracovním názvem Josef, Josefa a začněme ho, začněme ji hledat.

Vsadím se že je tady, uprostřed nás.

Vyzvěme ho, ji k činu – kontakt přes redakci (e-mail), které na počest tohoto, byť třeba malého zato ale historického, činu navrhněme, aby se čestně nazvaly Prvními Listy Česko-Moravsko-Moravskoslezskými, než si pro naši společnou vlast najdeme jednodušší název (nebo budeme spokojeně používat ono Česko).

Je na nás, do té pohádky – do naší budoucnosti, která může začit dnes – vstoupit, jako první ve Střední a východní Evropě (v kdysi tzv. sovětském bloku).

Nemusíme (marně) čekat, nemusíme (marně) protestovat. Můžeme prostě začít.

Vladimír Rott,
Curych, Berlín, a jedna vesnička u Prahy,
ČR, Evropa

mezitím ale na Hradě panuje “Zemanův strach” – a tupá prázdnota

“Zemanův strach” v květnu 2019

O čem bylo hlasování “proti minaretům”

Nebylo o stavbě mešit, nemohlo být. Neboť stavební povolení jsou věcí komunální, česky obecní.

Šlo, a sice v rouše “zákazu minaretů”, o nic víc nic míň než “pohlazení” partaje pana Blochera. Kterou tak, na úrovni Spolku, pohladilo 30,7% voličů.*)

A u těch stavebních povoleních, zde konkrétně mešit, které nikdo zakázat nemůže, jde o to, jak ta která obec věřících s tou obcí občanů, občany samými, vychází.


*) 57,5% platných hlasů, při účasti 53,4% na tomto hlasovacím lístku, 57,5% x 53,4% = 30,7%, jedno z témat hlasování čvrtého kvartálu, v týdnech končících 29.11.09