Skotsko po referendu: co ještě chybí na cestě k demokracii?

KN 38/14 – Společnost a politika, Zahraničí
Skotsko po referendu: co ještě chybí na cestě k demokracii?
Vladimír Rott

Tento text byl psán den před skotským referendem. Týká se otázek, které nezmizí ze světa s kladným ani záporným výsledkem hlasování o skotské nezávislosti.

“Ano, samozřejmě jsem pro samostatnost, ale nejen pro Skotsko – pro všechny, kdekoliv už žijí. Skutečná samostatnost by znamenala, konečně, osvobození od feudálního systému, ve kterém více než polovina Skotska patří pětistovce lidí (tedy necelé setině procenta z 5,3 milionu lidí, co v zemi žijí).
…Je jedno, jak se ve Skotsku rozhodneme, pokud se nic nezmění, tak náš osud bude určován těmi samými koncerny a spekulanty jako dosud. A naše vláda si bude i nadále dělat s rozhodnutími lidí na lokální úrovni, cokoliv se jí zlíbí. Současná, referendem vyvolaná, debata se vede o hospodářství, o měně, o zájmech finančníků či armády.
…Ale o naší krajině, v níž žijeme, a o skutečně demokratickém uspořádání našich věcí není nic moc slyšet. Inspirujeme se mýty sahajícími do minulosti, které tak milujeme, bájemi a pověstmi naší země – a jak málo nás zajímá ona sama dnes!
…Cesta vpřed, ve Skotsku, stejně jako jinde, je jen a pouze v přímém zastoupení, spoluúčasti lidí, skutečném přerozdělení půdy a bohatství, a − především − v politice skutečné péče o životní prostředí, podporující zdraví a spokojenost všeho živého.”

To jsou některé myšlenky, které před hlasováním (v ČR referendum, někdy i “volby”) napsal John Burnside, skotský spisovatel, básník a publicista, původně systémový analytik, v Neue Zürcher Zeitung 16.9.14 a, spolu s dalšími, v The Guardian 19.7.14.

Diskuse a debaty o právě aktuálním skotském referendu hýbají skotskou společností po celém světě. A nejen jí. Málem tolik pozornosti – přinejmenším v kruzích zasazujících se o více demokracie v Evropě (zmíněných zde a v KN 38/14 zde) – naposled vyvolala možnost, před třemi lety daná Islanďanům, psát připomínky a podávat návrhy online k islandské ústavě (viz též KN 2-3/11, s. 10 PDF zde).

Události, naděje – a změny k lepšímu

Co takové události mohou přinést lidem, jejich životu? Pro demokracii, její vývoj – více demokracie, spoluúčasti, samosprávy, větší politická práva? Pro lepší spravedlnost a proti chudobě – lepší rozdělení společného bohatství, výsledků práce, přírodních zdrojů? Pro naši zemi a vše živé na ní – lepší péči o zdravější životní prostředí, vodu, vzduch, i o to, co pěstujeme a jíme?

Pro vývoj demokracie je zajímavé podívat se na to, co se děje, pokud takové události – jakou je i skotské referendum nebo islandská tvorba ústavy – jsou pouze výjimečné, ojedinělé, “nasazeny shora”. V dobrém případě mohou, jako “demokratické okamžiky”, “demokratická okénka”, přispět ke konstruktivní diskusi společnosti, a to jaksepatří rozporuplné (kontroverzní). A k “chuti na víc”. A tím i pohnout věcmi. V případě ne už tak dobrém, či dokonce špatném, ona “okénka brzy zabouchnutá” pouze přispívají k nespokojenosti, protestům. K rezignaci lidí. K touhám, spojeným často s obavou, že “stejně nebudou splněny”, či s hledáním někoho, něčeho, co je nám “nějak”, jedno už jak, vyplní.

Měřit demokracii

“Dobrost” nebo “špatnost” na “škále demokracie” znamená míru a kvalitu dění ve společnosti, ve společné politice – míru a kvalitu závaznosti rozhodnutí, závaznosti jak psané, tak i nepsané; debat, diskusí jim předcházejících, je doprovázejících a po nich pokračujících; zahrnutí pokud možno všech, pokud o tu či onu věc mají zájem; vyváženosti řešení; kompetentnosti odborné a sociální; kontinuity, jistoty a zároveň i vývoje.(1)

Island a nedotažená participace

Podívejme se na příklad Islandu, jehož nezávislost na Dánsku v roce 1944 Islanďané, spolu s ústavou, potvrdili v referendu valnou většinou 95 %. Dnes na Islandu, ostrově “odpradávna” značně vulkanickém a ledovcovém o rozloze něco přes sto tisíc km2, žije kolem třetiny milionu obyvatel. Delší dobu Islanďanům docela vyhovoval způsob vládnutí vymodelovaný podle dánského – vy vládněte, spravujte stát, my se staráme pouze o své (k čemuž vládnutí, správa věcí nepatří).

K islandským “okénkům demokracie” poslední doby, tedy řešením otázek referendem, vedly úspěšné protesty proti prodeji Islandu zahraničním spekulantům v roce 2008 – přičemž původcem a aktivním účastníkem spekulací byl tehdejší guvernér islandské centrální banky (2005-2009) a jejich aktivním podporovatelem předseda předposlední islandské vlády (2006-2009). Protesty vedly k nové vládě (2009−2013) a k referendu, ve kterém Islanďané podpořili vládu odmítající splácet úroky “zahraničním” spekulantům. Na to pak bezprostředně navazovala referenda další – možnost komentovat islandskou ústavu a podávat k ní návrhy online a referendum 2012 o ústavě, které, jak se nakonec ukázalo, tentokrát bylo zcela nezávazné. Není příliš jasné, jak to tehdejší vláda, kterou protest vyzdvihnul k moci, zamýšlela – jestli měla zájem o skutečnou spoluúčast lidí, o více demokracie na Islandu. Jasné je, že nová vláda (od dubna 2013) žádný zájem o participaci lidí nemá.

V květnu 2013 jsme byli pozváni do Sárska na konferenci Federativní Evropa? Solidarita, subsidiarita, demokracie (2) pořadateli workshopu na téma Jak by měl vypadat “Evropský konvent” 2014−2020?, s příspěvkem Evropský občanský konvent a ústava EU (European Citizens’ Convention and Constitution) – co se můžeme učit od Švýcarů o stavu a inspiracích diskuse, která v Evropě započala na přelomu devadesátých a nultých let, o spoluúčasti občanů na politice EU, o spoluúčasti občanů na psaní a dalším vývoji pravidel, kterými se politika EU řídí, dále i o tom, jak je závazně zapsat do smluv EU, a o tom, co znamená, co by měla a mohla znamenat Ústava EU – jako stálý, občanům, lidem a jejich zastupitelům rovnou měrou otevřený proces.

Mezi hlavními referenty byli i referenti z Islandské university a z hnutí InDefence (In Defence of Iceland, česky: NaObranu, Na obranu Islandu). Po referátech Ústava zdola (Crowdsourced Constitution) – co se můžeme učit od Islanďanů o psaní připomínek a návrhů k ústavě občany se téma posunulo – neboť toto “okénko demokracie” bylo již právě “shůry zabouchnuto” – k intenzivním diskusím, pokračujícím do noci, o tom, co a jak dál na Islandu. Islanďany z hnutí InDefence zaujala jimi čerstvě objevená švýcarská demokracie. Zejména i to, že politika je mnohem víc než možnost protestovat a/nebo občas změnit parlament a tím vládu.(3) Abychom ji pak, když nesplní naše očekávání, “potrestali”, často tím, že k moci nastoupí ti samí, či málem ti samí, co zklamali předtím – jak Islanďané učinili například v roce 2006, 2009 a, těsně před konferencí, 2013.

Skotsko a naděje s referendem spojená – co ještě chybí k práci na změnách k lepšímu

John Burnside uvádí řadu konkrétních příkladů, co se v jeho zemi, Skotsku, děje, ale nemělo by se dít. To, co navrhuje, odráží diskusi v Evropě a po celém světě a návrhy, první krůčky k tomu, co by mělo být. Ne “nacionální”, ale regionální sebeurčení. Samosprávu jednotek/společenství, které řeší vše, co se jich týká, na místě a spolupracují na jiných věcech s dalšími obdobnými společenstvími, a na dalších, větších věcech v dalších větších společenstvích. Lokální demokracii, a také přímou demokracii, “až na ni budeme zralí”. Přípravné a přechodné kroky k přímé demokracii, zastupitele a vlády, kteří bezprostředně zastupují voliče a pracují pro lidi. K tomu musíme, jako lidé i společnost, umět převzít odpovědnost. Burnside cituje Carne Rosseho, lékaře, ekonoma, politika a diplomata: Pokud lidé nemají odpovědnost, nedá se od nich očekávat, že mohou jednat odpovědně.” (“If people do not have responsibility, do not expect them to behave responsibly.”)

Jakmile se dostaneme k poznání, že umíme převzít odpovědnost za sebe sama a za naše věci, nic nám už nemůže bránit pustit se do práce. Za svobodu každého z nás – a ne za nezávislost mocných. S respektem pro naši společnou zem – a ne pro “národ” jako rukojmí mocných. Za společnou společnost nás všech – a ne za profit setiny procenta bohatých.


Poznámky

(1) Pro anglicky nebo německy čtoucí zájemce o diskusi o participaci v demokracii připojujeme odkaz na pracovní materiál hnutí Mehr Demokratie z března 2013 – anglicky zde, německy zde (PDF)

(2) 15. Německo-francouzský dialog – Federativní Evropa? Solidarita, subsidiarita, demokracie, 16.-17.5.13, Evropská akademie Otzenhausen (de, en, fr)

(3) Demokracie v praxi Švýcarska: Základní prvky, procesy, souvislosti – přehled, praxe, dějinný vývoj – spojeni.org/d-ch-cs (také: vjrott.com/d-ch-cs)

Advertisements

Author: vjr

vjrott.com

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s