Boris Cvek, 23.12.17
Citáty rozhovoru Borise Cveka Významný objev v léčbě rakoviny otevírá nové cesty s Ondřejem Krupčíkem, Hlídací pes 23.12.17 – lehce upravil a doplnil –vjr–
Disulfiram (antabus) a dnešní stav výzkumu
Naší prací posledních let jsme potvrdili, že disulfiram, také známý pod komerčním názvem antabus, je na úrovni buněk a u zvířat účinný proti rakovině.
V minulých přibližně čtyřiceti letech vyšly na toto téma desítky článků. Problém byl, že většina z nich vysvětlovala účinnost disulfiramu jiným, ne zcela přesným, způsobem. V našem článku Alcohol-abuse drug disulfiram targets cancer via p97 segregase adaptor NPL4 v časopise Nature přinášíme snad definitivní vysvětlení. Podařilo se nám ukázat, jakým způsobem disulfiram zabíjí rakovinu na úrovni buněk a zvířat, která mají nádory.
Většinu práce na článku udělal team olomoucké laboratoře Jiřího Bártka. Významná je také studie, součást našeho článku, kolegů z Dánska, kterým se podařilo ukázat, že mezi alkoholiky s rakovinou byli zdravější ti, kteří brali disulfiram.
Také jsme potvrdili mou starou hypotézu, že za protinádorovou aktivitu této látky je zodpovědná jedna konkrétní sloučenina, která vzniká v těle z disulfiramu a mědi. Dříve jsem ji označil CuET. Pozoruhodné je, že se hromadí v nádorech. To je sen snad všech onkologů. Tedy dostat lék do nádoru, a naopak ho nemít ve zdravých tkáních. Doufejme, že se to potvrdí také u lidí.
V buňkách tato látka způsobuje zastavení degradace bílkovin. Brání tomu, aby z nádorových buněk byl odstraňován odpad, přesněji nepotřebné bílkoviny. Ty se hromadí uvnitř a buňka umírá. A brání tomu unikátním způsobem, dosud nepopsaným. V tom je zřejmě největší vědecký přínos našeho článku.
Model of DSF anti-cancer activity in patients
Fig. 4f
DSF = disulfiram (tetraethylthiuram disulfide)
DTC = diethyldithiocarbamate
CuET = DTC–copper complex (bis (diethyldithiocarbamate)–copper)
Přenositelnost preklinických výzkumů na člověka
Hlavním problémem všech podobných preklinických výzkumů, tedy těch prováděných na buňkách nebo zvířatech, je jejich přenositelnost na člověka. Byť by výsledky byly sebenadějnější, vůbec to nemusí znamenat, že látka bude podobně fungovat také u lidí. Mezi preklinickým a klinickým výzkumem může být propastný rozdíl.
Na základě našeho článku v Nature v žádném případě nelze říci, že disulfiram bude léčit rakovinu u lidí. Lze pouze říci, že je zapotřebí udělat klinické testy disulfiramu u onkologických pacientů. Nyní máme velice pádné argumenty, proč s tím začít.
Klinické testy
Poznámka redakce: Klinické testy fáze II začaly v Olomouci – (anglicky) Phase II Trial of Disulfiram With Copper in Metastatic Breast Cancer (DISC)
Kdyby existovala farmaceutická firma, která má disulfiram patentovaný a vlastní ho, začala by na základě našich dat provádět klinické testy u celé škály nádorových onemocnění. Jenže disulfiram nemá žádnou firmu, která by si ho vzala pod křídlo. Má dlouhou historii, nelze ho patentovat, a tedy komerčně využít.
Kdyby do něho kdokoli investoval peníze a zároveň se ukázalo, že skutečně léčí lidi, někdo jiný by jej mohl začít vyrábět a levně prodávat. Na klinické testy disulfiramu potřebujeme veřejné peníze. A to je podle mého názoru nejdůležitější sdělení našeho výzkumu.
Neziskové léky (nonprofit drugs)
Ve veřejném zájmu potřebujeme veřejné a/nebo charitativní peníze. Potřebujeme disulfiram dostat do klinických testů neziskovým způsobem. Model vyvíjení neziskových léků je, ve společnostech založených na ziskových přístupech ke zdravotnictví, naprosto nový a podle všeho má potenciál globálně změnit takové zdravotnické systémy.
V současnosti se může zdát, že neexistuje způsob, jak u neziskových léků financovat klinické testy na velkých souborech lidí. Kdyby byla obvyklá možnost zaplatit je nekomerčním způsobem, mohli bychom získat účinné léky, které jsou zároveň velice levné. A v tom je nutná změna globálních zdravotnických systémů, v kterých převládají komerční zájmy.
To prosím není snění. Jsou to myšlenky z článku (v angličtině) Nonprofit drugs as the salvation for world’s health care systems (Neziskové léky jako spása pro světové zdravotnické systémy), v roce 2012 publikovaném v časopise Drug Discovery Today, poté co prošel náročným recenzním řízením. Ukazuji v něm také to, že jeden z nejvyšších výskytů rakoviny prsu mají velice chudé země, mj. v Africe, které nemají přístup ke standardní onkologické léčbě.
Můj argument je velmi jednoduchý. Pokud by vlády a charity pomohly financovat klinické testy těchto neziskových léků a pokud by tyto testy byly úspěšné, pomohly by nejen pacientům doma, ale zejména i statisícům, ba milionům, lidí v rozvojovém světě.
Příklad viscerální leishmaniózy neboli černé horečky
Víme o jednom léku, který byl vyvinutý takto neziskově. Jde o nemoc, která se jmenuje viscerální leishmanióza (visceral leishmaniasis) neboli černá horečka. Je to smrtelné parazitické onemocnění, které se vyskytuje pouze v chudých oblastech Indie, Bangladéše nebo Afriky.
Ve chvíli, kdy se na základě výzkumů zjistilo, že by tuto nemoc mohlo léčit “staré”, “zapomenuté” antibiotikum paromomycin, Bill a Melinda Gatesovi společně se Světovou zdravotnickou organizací a dalšími organizacemi souhlasili, že zaplatí klinické testy. A ten lék funguje. Zásadním způsobem se podařilo pomoci lidem, a přitom udržet cenu na velmi nízké úrovni. Člověk je vyléčený za čtyři eura během tří týdnů.
V disulfiramu se možná skrývá podobná příležitost.
vjrsite.wordpress.com 